Kdo je Inigo Kennedy? Jak by jsi sám sebe popsal?

No, docela miš-maš protikladu vlastne, ale myslím, že jsem docela všestranný clovek. Vetšinou stojím nohama pevne na zemi. Pokud bych mel napsat seznam slov, která me vystihují, tak bude obsahovat svedomitost, opatrnost, objevitelství, trpelivost, zvídavost, perfekcionalismus, klid, kreativita, prakticnost, klid, štestí, nesmelost, realita. Predpokládám, že by jiní nabídli jiný názor, ale díkybohu predevším v pozitivním smyslu. :o) Možná jsem príliš bojácný, nekdy až precitlivelý. Tak jako tak príliš neriskuji a snažím se být obezretný a nekteré veci potlacovat. Nekdy jdu až príliš daleko v pomoci jiným lidem, což je obcas k mé smule.

Jaké byly tvé první hudební kroky? Vzpomeneš si na první setkání s hudbou?

To je težké presne popsat. Je to docela známé z mé biografie, že jsem první "record player" mel ve dvou letech a je možné tedy, že práve tohle ovlivnilo mé zájmy pozdeji. Každopádne na nem hrály ctyri nahrávky s detskými ríkankami. Vzpomínám si, že jsem docela brzy byl fascinován elektronikou a hi-fi, tedy stroji, které delají anebo prehrávají zvuky. Meli jsme starický "reel-to-reel" kazeták a opravdu zvláštní gramofon, který menil rychlost sám od sebe a nejaký starší kotoucák. Jednoho dne gramofon vyhorel, protože jsem s ním nezacházel príliš dobre, když byl zapnutý. Asi jsem scratchoval, možná :o). Vzpomínám si, že jsem byl docela fascinován pianem, které jsme meli doma, když jsem byl malý. Prestože jsem nikdy nechodil na žádné hodiny, casto jsem u nej vysedával a hrál. To bylo první znamení mého zájmu o tvorbu hudby. Byl jsem uchvácen objevováním toho, jak fungují noty dohromady. Byl jsem uchvácen hromadou magazínu o elektronice, které mel doma muj otec na prelomu 70. a 80. let. Predevším pak návody na stavbu analogových syntetizátoru. V polovine 80. let si jiste vzpomínám, že jsem se zajímal a snil o syntetizátorech a o tom, že jednoho dne budu mít Yamahu DX7. Moje detství mi ale neumožnovalo opravdu se dostat k hudbe až tak blízko. Urcite ne do mých teenagerovských let, kdy jsem zacal opravdu sledovat a objevovat hudbu jiných lidí a v hudebním oddelení místní knihovny jsem byl každý týden.

Popiš predešlých 10 let tvého života.

Velmi, velmi rychlý. Zdá se také, že zrychluje. Když bych se na to podíval v celém rozpetí, tak jsem vydával hudbu a cestoval po svete jako DJ. Jsem velmi štastný, že jsem mohl videt tolik míst. Byl jsem v desítkách zemí na všech kontinentech a stokrát jsem usedal do letadla. Vetšina lidí je štastná, že navštíví nekolik míst za celý život, což je vždy duležité mít na pameti. Vedle cestování jsem vydal stovky skladeb a skládal hudbu mnohem více než predtím. Je vždy fantastické objevovat nové lidi na druhém konci sveta, kterí vedí o me a mé hudbe.

Krome hudby se toho stalo samozrejme také hodne. Promoval jsem na vysoké škole, hodne pracoval (vcetne práce na banánových a jiných farmách v "kibbutzech" v Izraeli) a objevoval veci, o kterých jsem nemel predtím ani tušení. Zajímám se napríklad o cizí jazyky. (pozn. Inigo už umí líp cesky jak nekterí Ceši :o)). Krome všech tech vzrušujících vecí jsem se také musel naucit rešit veci, o které jsem se nikdy nemusel starat. Porídit bydlení, vzít si hypotéku, setkat se s úmrtími. Ztráta mého otce je s odstupem více jak deseti let vcelku zásadním momentem.

Jsem docela štastný, když porovnám tehle 10 let s deseti lety jiných lidí.

Žiješ také v Praze. Líbí se ti tu žít? Mužeš porovnat Prahu s Londýnem? Jakých 5 nejvetších rozdílu te napadá?

Samozrejme se mi Praha moc líbí a duležité je to, že ji znám z jiné stránky než obvyklý návštevník nebo turista. Stejne tak je pravdou, že stejne jako každé místo, i tady je za pozlátkem rychlé návštevy a konfrontace s turisty neco jiného – jednoduše obycejný život. Stejne tak jako kdekoli jinde se i tady najde hodne pozitivních i negativních bodu. Bylo by naivní si myslet, že tomu tak není.

Pokud chceš názorný príklad, který mi zustal v mysli, tak tu mám jeden z linky 119 z Ruzynského letište na Dejvickou. Lidi si kupovali lístky od ridice, který jim nerekl nic o tom, že by se mel lístek "štípnout" a lidem to neprijde divné, že musí udelat ješte neco. Za 5 minut se objevil revizor a já zteží chápal jak muže požadovat po techto lidech v autobusu z letište, kterí jsou ovešeni zavazadly a je jasné, že nejsou odsud, 500 Kc, protože si "neštípli" lístek. Tyhle veci me opravdu frustrují. Jaký to pak udelá dojem na lidi, kterí tohle místo navštevují? První dojem udelá neprátelská tvár. Nebylo by citlivejší temto lidem vysvetlit jak to funguje? Udelat k nim vstrícný krok místo toho? Jsem si jistý, že mnozí z nich ani nedostanou lístek od ridice a mužou být štastní, že je nezastaví další revizor, když vycházejí z metra napríklad na Mustku! Ale není treba se ani obávat. Stejné veci jdou samozrejme ríct i o londýnské doprave. Tohle je spíše obecný odraz toho, jak se lidé chovají a jaká panuje mezi lidmi nálada v této dobe. Tím se vlastne dá ríct, že se težko srovnává jedno místo s druhým.

K druhé otázce... no, v soucasné dobe není až tak velký rozdíl mezi Prahou a Severním Londýnem, kde žiji a kde jsem vyrostl. Posledních 5 let se tam stehuje hodne Cechu, Slováku a Poláku. V podstate první co slyším, když se vrátím do Londýna, je mluvit nekoho cesky v místním supermarketu. :o) Ale charakter mesta se, myslím, také hodne zmenil. Je více tranzitní – lidé pricházejí a odcházejí spíš, než aby se usidlovali. Stejne tak toto platí i pro Britské ostrovy a predevším Londýn, který byl nejvíc ovlivnen a ovlivnujícím mestem.

Cím dál casteji zacínám mít pocit, že Londýn není zas tak dobré místo kde žít – stává se z nej paranoidní a více neprátelské místo. At se na me nikdo nezlobí, ale tranzitní mesto je velmi hektické a zpravidla bohaté, pestré a zábavné, ale na druhou stranu to myslím znamená méne komunitního ducha, méne otevrenosti a duvery mezi lidmi a jednoduše se cím dál méne lidí zajímá o to, co se deje v jejich okolí. V urcitém smyslu vidím podobnost v aspektech života v Praze, i když jsou pro to duvody historicky jiné. Není ale moc místo vytvorit kompletní historickou, kulturní a socioekonomickou studii v tomhle rozhovoru, co? :o)

No a nakonec je legracní to, že hodne lidí z Prahy se chce stehovat do Londýna a hodne lidí z Londýna chce do Prahy. :o)

No, 5 prvních vecí, které me napadly:

- Tím, co nejvíc postrádám v Praze a ješte víc mimo mesto je urcitý puls Londýna, pestrost a multikulturní atmosféra (a pak predevším jiho-indickou vegetariánskou kuchyni!).
- Samozrejme náklady na bydlení a život jsou velmi rozdílné – cena nájmu, jídla, piva, hromadné dopravy, benzínu, víceméne všeho.
- Narozdíl od toho je ale v Londýne obrovský výber – ve smyslu nakupování, dostupnosti, jídla atd. Nepotrebuji vlastne potrebu výberu – znamená to spíše, že je možné najít více zajímavých a méne mainstreamových vecí.
- Život v Londýne je tak hektický ve srovnání s Prahou a s dalším zrychlováním se stává více nepohodlným kvuli bezpecnosti atd.
- Myslím, že povaha lidí je docela rozdílná – nedá se ríct, že by jedna byla horší než ta druhá, predevším protože jak ríkám Londýn se mení a více se "redí". Takže je težší mluvit o "typickém" obyvateli. Veci jako respekt z autority (treba z policie) jsou rozdílné. Záleží jakou cást mesta máš na mysli.
Hardware vs. Software: jsi znám jako producent pracující s HW. Proc jej používáš? Mužeš popsat jak vytváríš "zvuk"?

"Hardware" obecne znamená tradicní studio narozdíl od "software", který obvykle predstavuje laptop nebo více kompaktní digitální studio. Používám oboje a oboje také kombinuji. Vždy byl v jádru mého studia pocítac.

Rozhodne si myslím, že sw se vyvinul v posledních nekolika letech na takovou úroven, že je již dnes lepší než vetšina hw. V soucasnosti jej používám hodne – v hodne vecech me k tomu donutilo cestování a urcitá závislost na používání laptopu a nyní to již není druhá nejlepší možnost. Je to zcela rovnocenná, i když jiná práce. Existuje nekolik opravdu neuveritelných programu.

SW je mnohem více prístupnejší k lidem, kterí podle me neinvestují cas k ucení v jakékoli opravdové hloubce. Více než kdy predtím si myslím, že je potreba více ctižádosti k ucení se možností a zpusobu práce než tomu kdy bylo u krabice s knoflíky. Nutnost si našetrit spoustu penez a ospravedlnit vlastnení kousku casto velmi drahého HW, je velmi dobrým zpusobem jak si být jistý, že znáš jeho každý centimetr! Tento prístup podle me nyní hodne chybí.

Ale ten hlavní problém není mezi HW a SW.. Jednoduše je to o interakci a kontrole – vetšina HW syntetizátoru jsou vlastne SW v krabici, virtuální mix se chová stejne jako velký nahrávací mixpult atd. Zpusob, jakým s nimi komunikuješ, je velmi duležitým rozdílem. Hlavním problémem bylo vždy "jak ovládat SW intuitivne". Jednoduše nemužeš delat hudbu myší. Je to jako vymalovávat dum skrze otvor ve vstupních dverích. Dalším duležitým rozdílem mezi HW a SW je zpusob ovlivnování signálu – analogové signály se kombinují a ovlivnují navzájem takovým zpusobem, který digitální audio neumí. Proces tvorby jako takový, je pak více kreativní než striktne metodický.

Tedy jestli používám SW nebo HW je spíše otázkou toho, jak je ovládám a spojuji. Být donekonecna zaseknutý u malé obrazovky taky není ta nejlepší inspirace.

Nedokážu vysvetlit jak tvorím "zvuk" – je to složité zformulovat. Na jedné strane venuji velkou pozornost detailum a objevování možností (možná používám vetší spojení nebo rozdílné typy SW a HW než jiní). Je pro me duležité jít až do krajností. Vyvolat a podchytit "nehody" je pro me základní myšlenkou (to vysvetluje i jméno nedávno vydaných Asymmetric MP3). Je to neco organického, s cím se mi líp pracuje na HW než na SW. Predevším proces míchání zvuku a nahrávání skladby. Potrebuje to hodne dynamiky, ruce na mixu a život. Úmyslem je preložit myšlenku nebo emocionální odezvu do hotového kousku hudby – SW nutí lidi více se pripravovat a promýšlet dopredu a být preciznejší. Nemužeš vytvorit hudbu, která odráží emoce editováním tecky myší – je to izolované. Tím ale není receno, že by tohle nemelo v urcitém kontextu fungovat.

Nika je známa svým vegetariánstvím. Jak jsi na tom ty? Kdy jsi se priklonil k tomuto stylu života? Mužeš se podelit o nejaký spešl recept?

No uprímne, maso nikdy nezaujímalo vetší cást mého jídelnícku. Nejsem rozhodne z "gulášové" rodiny. Vždy jsme meli hodne vegetariánských jídel, maso možná jednou nebo dvakrát týdne. Duslednejší v diete jsem se stal nekdy okolo 15 let – ale nikoli z nejakých morálních duvodu, ale jednoduše proto, protože se tak cítím líp a svým zpusobem je to jednodušší a zajímavejší. Rozhodne si nemyslím, že bych si tím nejak ubíral nebo neco ztrácel. Vlastne myslím, že te to nutí se víc zajímat o to, co vlastne dáváš do svého tela. To je docela fundamentální vec, kterou spousta lidí ignoruje. Je tu také hodne špatných informací o vegetariánském jídle v lidech, kterí se neobtežují to objevovat a nebo verí ve svuj stereotypy. Obcas je težké najít pestrost v nabídce pro vegetariána v CR, címž se vlastne dostávám zpet k dostupnosti, o které jsem již psal. Veci se ale pomalu mení, i když to stále hodne brzdí nízký zájem v experimentování s kuchynemi jiných kultur. Presto je povzbudivé videt zmenu. Baví me hodne varit (na rozdíl od "mikrovlnkáru"). Tak jako tak nemám žádný speciální tajný recept. Budeš se muset optat nekoho jiného. :o)

Inigo Kennedy a budoucnost. Miluji dialog na Millsove Tomorrow 01 a tak se te optám podobne na 3 otázky: Jaký bude život na planete Zemi za 30 let? Co budou poslouchat naše deti jako hudbu? Veríš, že clovek bude kolonizovat jiné svety?

Když se na to podíváš z nadhledu, život na Zemi bude pravdepodobne stejný jako je ted – politika, konflikty, energetické výpadky atd. a vetšina lidí se bude pokoušet poprat s jejich vlastním životem a prekážkami, na které narážejí. V podstate tomu tak bylo stovky a tisíce let nazpet. Detaily se samozrejme zmení – pokud bychom verili tomu, co jsme ríkali, bude napríklad ropa velmi vzácná. Nemyslím si, že za rohem ceká "utopie", rozhodne ne v tomhle casovém období. "Civilizovaný" svet zacal již trochu prejímat odpovednost za to jak se chová, ale problém je "zacít znovu" a je zde hodne vecí, u kterých je jasné, že se nevyreší pres noc. Minimálne mužeme jen doufat, že za tech 30 let budou fungovat citlivá rozhodnutí a politiky vlád. Rád bych veril, že bude ucineno o trochu více vyvážených a duležitých rozhodnutí. Nikoli jen od nekolika "lídru" s postranním úmyslem.

Neumím opravdu ríct ci spekulovat, co budou naše deti poslouchat za 30 let – kdybych to vedel, delal bych to hned a pak bych byl bohatý. :o) Základní pravidla hudby se jen tak nezmení. Mainstream bude pravdepodobne stále rízen silami marketingu. Distribuce se uvolní, ale je to opravdu težké odhadnout. Je toho opravdu hodne, co lidé poslouchají. Mužeš ríct, že se událo obrovské množství zmen mezi napríklad 60’s rock and rollem a 90’s hardcor gabba, ale tohle je taky porovnávání jablka s hruškami. Pop music z 60. let je v podstate stejná jako dnešní pop music a za 30 let se mainstream asi príliš nezmení. Urcite tu vzniknou nejaké nové škatulky, takže jsem si jistý, že to bude hodne záležet i na tom co budeš po svých detech chtít. Distribuce, vysílání a produkce hudby budou pokracovat v demokratizaci. Predpokládal bych tedy, že hudba více komunitní, rozdílná a lehko k nalezení – musíme doufat, že sofistikovanost a síla mainstreamového marketingu tohle hledání neznesnadní. Doufám, že moje deti budou mít jednoho dne radost z toho, že našli zaprášenou bednu starých desek – nalezení prehrávace, aby si je mohli poslechnout už bude asi horší!

No a kolonizování jiných svetu… Myslím, že do toho lidi pujdou. Zatím máme ale dostatek vlastních starostí, které je potreba rešit hned! Také množství penez, které by kolonizování jiného sveta spolklo, by bylo v tento moment rozhodne lepší využít na zalepení problému, které máme na této planete.

Magická 8: rekni mi 8 vecí nebo lidí, které máš nejradeji a bez kterých si neumíš predstavit život.

Radeji zustanu u "vecí" než u lidí. Samozrejme jsou zde duležití lidé v mém živote, ale ty si nechám pro sebe. :o)

Bez jakéhokoli poradí:

- mé zdraví a specificnost mé mysli
- má svoboda pohybu (a muj pas)
- má svoboda se vyjádrit
- odhodlání se ucit novým vecem
- prístup k informacím (internet)
- mé osobní bezpecí
- muj laptop
- být schopen mít deti

No vlastne, když by mel být každý brutálne pravdomluvný, tak by mohl žít více méne bez všeho krome rodicu, kyslíku a jídla. :o) a možná bez pár piv…

Who is Inigo Kennedy? How do you define yourself?

Well quite a mish-mash of opposites in fact but I think I'm quite a well rounded person. I've certainly got my feet on the ground. If I had to write a list of words I suppose it would include conscientious, careful, explorative, patient, inquisitive, perfectionist, tidy, creative, practical, calm, lucky, shy, realistic. I expect other people would offer different opinions but hopefully generally in the positive direction :-) I probably worry too much, come across as too sensible - or at least don't take many risks, appear to be aloof, bottle things up, sometimes go too far to help other people to my detriment.

Your first music step? (1st thing about you and music that you can remember)

It's difficult to pin down exactly. It's probably quite well known from my biography that I had my first "record player" when I was age two and it's possible this had an effect on my interests later in life - although it did only play four plastic records with nursery rhymes. I also remember quite early on having a fascination in electronics and hi-fi - basically machines that made or played sounds. We had a really old reel-to-reel tape machine and also a really strange gramophone that changed the records by itself and some old 45's. One day the gramophone burnt-out because I used to mess with it when it was playing - some kind of scratching maybe :-) I also remember being quite fascinated by a piano we had at home when I was young and although I never had lessons I would often sit and play it. I suppose clearly a sign that I was interested in creating music. I remember how I was fascinated to explore the way the notes worked together. I was also very intrigued by piles of electronics magazines that my dad had at home in the late 70's and early 80's - especially about kits to make analogue synthesizers. In the mid-80's I definitely remember becoming very interested in synthesisers and dreamed of one day being able to have a Yamaha DX7. But, my childhood actually didn't really involve listening to that much music, it wasn't until I was in my early teens that I started to be really interested in discovering other people's music and the local library's music department used to see me every week I'm sure.

Describe last 10 years of your life? :o)

Really, really fast. It seems to be getting faster too. From one point of view ten years basically spans the time I've been releasing music and travelling internationally to DJ. I've been very lucky to be able to see so many places. I've been to 10's of countries covering every continent and to do that I've taken hundreds of flights; most people are lucky to see a few places in a lifetime which is something important to always remember. Along with the travelling I've released hundreds of tracks and produced many times more. It's always fantastic to discover people that know about me and my music on the other side of the World.

Outside of music, plenty of other things have happened of course - I've also graduated from university, worked a lot (and that includes farming bananas and other things on a kibbutz in Israel for a short time!) and discovered plenty of things I didn't realise when I was younger. I'm quite interested in languages for example. Along with all the "exciting" things I've also learnt many of the things you don't have to worry about when you are younger - buying and looking after property, having a mortgage, mortality - the loss of my father, almost ten years ago, was in retrospect quite a defining moment.

I'm pretty happy to realise I've had quite a full 10 years compared to a lot of people.

You live also in Prague. Do you like it? Can you compare Prague to London? Tell me 5 biggest differences, pls. :o)

Of course I like Prague very much and importantly I know a quite different side to it than the casual visitor or tourist. It's also true that like every place, behind the veneer of a quick visit and the tourist facing side there are other things to find - just normal life. There are like anywhere else plus points and negative points it's naive to think any other way.

If you want a small story then something that really stuck in mind recently was on the 119 bus from Praha airport to Dejvicka. People were buying tickets from the driver but had no idea that they also have to validate them; the driver said nothing and most people would not think that after paying a driver money and getting a ticket they have to do something more. Five minutes later an inspector came through the bus and I could hardly believe how he told these people, on an airport bus, with bags from flights, and who clearly were not local, that they have to pay 500Kc because they don't have valid tickets. That kind of thing really frustrates me. What of the impression it gives to people that are visiting a place? The first impression is an argument with an unfriendly face. Wouldn't it be more sensible to explain the process to these people? Make a bit of effort to help people instead? I'm sure many didn't get transfer tickets from the driver and would be lucky not to get stopped again by a controller when leaving the metro at Mustek for example! But don't worry, of course it's easy to say similar things about the traffic wardens in London for example - it's more of a general comment on the way people behave and the way public spirit seems to be these days. Which is another way of saying it's impossible to really compare one place and another.

But, as for the second part of the question, heh, these days there's not much difference between Prague and the part of North London where I live and grew up. It seems to be mostly Czech, Slovak and Polish people arriving in the last five years; almost the first thing I hear when I return to London is someone speaking Czech in the local supermarket :-) But, the character of the city has also changed quite a lot I think. It's become a lot more transient - people coming and going rather than settling. The same is true for a lot of Britain although London is always going to be the most influenced and influential city.

Recently I've had the feeling that London is not such a good place to be - it feels like it's a paranoid, more unfriendly place. The pace of such a transient city is obviously very hectic and as a rule rich, colourful and enjoyable but on the down side I think this also means a lot less community spirit, less openness and trust between people and basically less people care about what's going on around them. In some ways I'd draw a similarity between that and aspects of life in Prague although of course there are different historical reasons for it. There's no time to make a full historical, cultural and socio-economic study in this interview I think :-)

At the end of the day the funny thing is that so many people from Prague want to go to London and so many people from London want to go to Prague :-)

Well, since you asked, five differences I can think of off the top of my head:

- For me the biggest thing I miss in Prague, and even more so out of the city, is London's vibrancy, colour and multi-cultural atmosphere (and especially South Indian vegetarian food!).
- Obviously the cost of living is very different - the price of housing, food, beer, public transport, petrol, more or less everything.
- On the other side from that is the massive choice in London - in terms of shopping, availability, food, etc. I don't actually need a lot of choice but it does mean it 's possible to find very interesting, less mainstream things.
- The tempo of London is so hectic when compared with Prague and increasingly it's becoming a more uncomfortable tempo because of issues of public safety, etc.
- I think people's attitudes are quite different - it's not to say one is worse than the other and, as I've said already London especially is changing and becoming quite diluted so it's less simple to talk about a "typical" person. Things like respect for authority (towards the police for example) are different I think. Depends what part of town you're in though.

HW vs. SW: you're known as producer using HW. Why are you using it? Can you describe how you create "sound"?

"Hardware" generally seems to mean a traditional studio whereas "software" usually seems to mean a laptop or more compact entirely digital studio. I use both approaches and combine them too. There's always been a computer at the core of my studio.

I definitely think software has matured in the last few years to the level where it's now better than most hardware. I use it a lot now - in many ways I've been forced to because I travel so much and rely on using a laptop but now it's not a second best option, it's an equal but different way to work. There are some really amazing pieces of software around.

Software is so much more easily available to people that I don't think they invest the time to learn things in any real depth. More than ever I think it requires a lot more of a desire to learn about the possibilities than a box with some knobs ever did. Having to save up a lot of money and really justify having a piece of often expensive hardware is a very good way to make sure you learn every corner of it! I think a lot of that culture is missing now.

But, the real issue is not between hardware and software. It is basically one of interaction and control - most hardware synthesizers are software in a box at the end of the day, a "virtual" mixer behaves like a big recording console, etc. The way you interact with them is the very important difference. The major problem always has been and still is how to control the software in an intuitive. You simply can't make music with a mouse, it's like painting the house through a hole in the front door. Another important difference between "hardware" and "software" is the way the signals interact - analogue signals combine and affect one and other in ways that digital audio doesn't. The process itself is creative rather than clinical.

So, whether I use software or hardware, the key is in how I can interact with it. Staring endlessly at a small screen is also not the best way to feel inspired.

I can't explain how I create "sound" - it's a difficult thing to put into words. On the one side I pay real attention to details and exploring many possibilities (I probably use some more complex or different choices of software and hardware than many people). I also really find the rough edges are so important. Capturing or entertaining "accidents" is for me fundamental (that explains the name of my recent Asymmetric MP3 release). It is something organic that for me is easier to do with a hardware interface than software. Especially the process of mixing sounds together and recording a track, it needs to be dynamic, hands-on and alive. The idea is to translate an idea or emotional response into a finished piece of music - software forces people to be more premeditated and clinical. You can't create music that responds to emotions by editing a dot with a mouse - it's isolated. That's not to say that approach doesn't work very well in some contexts.

Nika is known for her vegetarian way of life. What about you, when did you came with that way of life? Can you betray me some special receipt? :o)

Well, realistically, meat was never a big part of my upbringing - I'm certainly not from a "meat and two veg" every day family. We would always have a lot of vegetarian food, maybe meat once or twice a week. I become stricter with my diet when I was around 15 - but much less for moral issues and simply because it feels better and in many ways is easier and more interesting. I certainly don't feel that I'm limiting myself or losing out, in fact I think it encourages you to be more interested and involved in what you put into your body. That's a fundamental part of living that many people really ignore. There are also a lot of misconceptions about vegetarian food based on people not bothering to explore it or believing stereotypes. It is certainly harder to find the variety as a vegetarian in CR which goes back to something I said earlier about availability - things are and will change slowly but there is clearly still a lack of interest in experimenting with other cultures and cuisines which makes it more difficult. It's encouraging to see things changing though. I also enjoy cooking a lot (and object to microwave cookers) although I don't have any especially secret special recipes - you'd have to ask someone else about those ;-)

Inigo Kennedy and the future. I'm in love with Mills's Tommorow 01… and will ask you 3 questions: What will be the life on the Earth after 30 years? What will listen our children as music? Do you believe human will colonise other worlds?

If you look at the bigger picture, life on Earth will probably be the same as now -politics, conflict, power struggles, etc. and a vast majority of people just trying to get on with their lives and deal with the difficulties they are stuck with. It's basically been the same for hundreds and thousands of years. Details will change of course - if we believe what we're told then oil will be pretty scarce thing for example. I don't think there's a utopia waiting around the corner, certainly not in that time scale. It is certainly time the "civilised" world took a bit of responsibility in how it behaves but the difficulty is that it's impossible to "start again" and there's clearly no way for things to be solved or changed overnight. At least we could hope that in 30 years some sensible decisions and policies will really be working. I'd like to hope that things are a little more balanced and important decisions aren't just made by a few "leaders" with ulterior motives.

I can't really speculate on what our children will listen to in 30 years - if I knew that I'd be making it now and should be rich by then :-) The basic "rules" of music aren't likely to change. The mainstream will probably continue to be driven by the powers of marketing. Distribution of music will evolve but it's hard to imagine now a quantum leap in what people are listening to. You could say there's been a huge change between for example 60's rock and roll and 90's hardcore gabba but that's also comparing apples and oranges. Pop music of the 60's is basically the same as pop music today and in 30 years the mainstream will probably not be much different from now. There will be some interesting new niches so I'm sure so it'll depend a lot on which of our children you look at. Distribution, broadcasting and production of music will continue to be democratised so I'd expect music to be far more community based, diverse and easy to explore - we have to hope that the sophistication and power of mainstream marketing doesn't make that exploration difficult though. I hope my kids will enjoy finding a dusty box of old records one day - finding a record player to listen to them might be more difficult!

As for colonising other worlds, I think human's will do that. That said we seem to have enough problems trying to look after the one we're on now! Also the amount of money that would be spent to colonise another world would, at the moment, certainly be better spent tackling some of the problems we have on this planet.

Magic eight: tell me 8 things or people you like most and you can't imagine your life without them.

I will stick to "things" rather than people. Of course there are important people in my life but who they are is obvious enough for anyone :-)

In no particular order:

- my health and in particular my mind.
- my freedom to move (and my passport).
- my freedom to express myself.
- the desire to learn new things.
- access to information (the internet).
- my personal safety.
- my laptop.
- being able to have children.

Actually, if anyone is brutally honest they could live without more or less anything except parents, oxygen and food :-) And maybe a couple of beers...