Neverícný pohled Security pri prohlídce batohu a znovu ošahání jeho obsahu – mel jsem s sebou plavky a rucník. Myšlenka na after u vody byla silnejší, než obava z prípadného posmechu. ;o) Po ujištení, že se opravdu jedná o soucásti koupacího odevu, jsem byl vpušten a mohl pomalu, ale jiste, za stále silneji znejícího dunení, sestoupit do útrob betonového monstra skrytého pod námestím Jana Palacha.

První patro a stále nic.. druhé patro v podzemí, a stále se musí sestupovat níže a níže.. netrpím klaustrofobií, a tak me ten pocit undergroundu (..v tom pravém anglickém slova smyslu) malinko vzrušoval.. prece jenom takhle hluboko jsem už dlouho nebyl. A tak za vzpomínek na školní výlety do hlubinných dolu, vcházím do jednoho z nich.. místo horníku zde postávají skupinky, navzájem se prervávající, nejspíš ve snaze dohodnout se.. zejména smena pri obchodu s drogami, alkoholem a diskuzí nad ztrátou signálu našich tolik potrebných mobilních aparátu. Teprve zde jsem si uvedomil, nakolik me jejich stálá prítomnost na party ruší.. stacilo vypnout a pokud jsem chtel s nekým být, namísto psaní textové zprávy proste obejít jednou dvakrát nepríliš velký prostor a je to.. jak prosté a.. laciné ;o)

Na hlavním a jediném pódiu hraje jedna ze zahranicních posil, mne nepríliš známý Damon Vallero. Toto jméno jsem zaslechl pouze ve spojitosti s letními Svojšicemi a takm pres pozdravy náhodne potkávaných známých, slyším jeho.. prumerný techno set. Nezaujal me, omlouvám se tedy prípadným výtkám z rad intelektuálne fundovanejších technaru.

Prostor posledního patra garáží je rozdelen na dve cásti, jedna velmi osvetlená s opravdu hojne zastoupenými bary (..príjemná a milá obsluha), dostatecným poctem míst k sezení, možností zakoupení odevu z tuzemské Radiance, ci odložení odevu do šatny.. A taky chemické toalety tu byly.. Naproti tomu po prechodu do druhé, temné a s tou první velmi kontrastující cástí, následovalo „peklo“. Zvuk byl opravdu kvalitní a hlavne co se názvu party týce, massivní. Prostor neumožnoval užití projekcí, silnejších laseru ci svetelných show a tak vše dostatecne vystihují slova "temnota", "hutný zvuk" a "obcas probleknuvší stroboskop" (..obzvlášt ranní konec byl monumentální, co se blikání týce.. a to se mi zas líbilo.. moc svetel je poslední dobou až moc ;o)

Pred dvanáctou hodinou pátecní zacíná hrát Tim Taylor aka Dj One finger.. zda má pouze jeden prst jsem si bohužel nevšiml, ale dle mixu, který hrál, nikoliv. Hraje se svižneji a zacíná to vrít.. což lze zjistit i podle nastupujících front „smrk frk“ technaru u záchodku. To nejlepší dle poradatelu - tedy pánu Agenta a Džejára, (mezi posluchaci ne príliš oblíbenými, díky nekolika faux paus na jejich predchozích parties) – melo prijít v jednu hodinu s live actem Damona Wilda. Prý svetová premiéra jeho produkce.. a vystoupení, pripravené speciálne pro nás. Mé vlastenecké ego se natrásalo, cože si to pro nás ten American pripravil.. a abych zas tolik nekrivdil.. bylo to velmi povedené, precizní a hlavne, soude dle reakcí na parketu (..alespon tech pár metru okolo sebe kam jsem dohlédl) se to též velmi líbilo.. obcas nekdo pískl a zavýskl, což je vždy znamením spokojenosti, spojené nejen s úcinkem zkonzumované drogy, ale též s obdivem ku práve znejícímu zvuku. "Wild schmeckt gut, ja ja," museli si jiste ríkat Nemci, stojící kousek ode me.

Pro mne ovšem to nejlepší prišlo až s nástupem Iniga Kennedyho a jeho slicné, a nám dobre známé, Niky 77. Poprvé (a snad ne naposled) hráli spolecne.. najednou a byla to jízda.. známé desky od pana Hawtina, ci z produkce samotného Kennedyho (predevším jeho Secondary A1 – jedna z mála desek, u které znám i název a kterou si jednou i koupim..) Takže povedený double set Niky a jejího chlapáka otrásl celými garážemi a doufám, že i naši obcané venku na ulici zaslechli neco z jejich umení.

Behem predposledního Kosmonautu – z Ruska, prý jeden z nejúspešneji prodávaných producentu na východ od nás.. – jsem posedel v té druhé osvetlené cásti a nabíral síly na posledního Agenta, majícího hrát spolecne s Džejárem. Bohužel Agent prý nebyl schopen hrát.. snad únava z porádání, ale.. ;o) Takže nezbývalo než si vychutnat príval pravidelných a rádne tepajících beatu od „mistra“ Džejára.. byl to výplach, byl byl.. uf ;o) „Konecne“ konec a ani pískot tech, kterí už asi nic neslyšeli, protože po vypnutí gramofonu jsem nejen já mel tak zalehlé uši, že jsem se rychle vrátil k poetické myšlence ulehnutí k vode…. a za zpevu ptácku a svitu slunécka se odebral do ríše snu.. Dobrou.

ORIGINAL