Poradatelská agentura United Music slibovala novou koncepci svého tradicního festivalu Orion Hall. Skloubení koncertu a klasické technopárty pokusem o neco nového bezesporu bylo a mou milou povinností je popsat vám, jak akce probíhala.

Pohnete si, za chvíli jsou Prodigy!

Zacátek akce pro me nebyl príliš svetlý - dlouhé fronty pred akreditacemi pro soutežící, fotografy a novináre me pripravily o cokoli pred vystoupením Prodigy, navíc jsem musel poslouchat kohosi, kdo se nejspíše považoval za clena Prodigy a dožadoval se urychlení akreditací. Pred pavilonem Z, který byl pro akci vybrán i pres odveké spekulace o kvalite jeho akustiky, cekaly stánky, posezení a další stage - venku bylo teplo, tak proc ne. Uvnitr me prekvapilo ticho a s tím související lehce pochmurná nálada, která u mnohých souperila s ocekáváním našláplých Prodigy. Možná až trošku moc dlouhé intro s pomalými tracky lidi zklidnilo, aby si mohli pri príchodu Prodigy porádne zaskákat. Pódium bylo umísteno u zadní strany pavilonu a je nutno ríct, že organizace nezklamala a že veškerá technika vcetne parádního osvetlení a laseru stála za to - klasický vysoký standard všech Orionu.

Smack my bitch up!

Prodigy po svém príchodu rozpoutali v prední linii opravdové šílenství, pri kterém dav skákal a pohyboval se v jednom rytmu - radeji jsem se se svou malickou prítelkyní stáhnul dozadu, kde jsem ale zase pro zmenu slyšel odrazy zvuku od okolních sten a hlavne stropu. Kvalita zvuku proste hodne záležela na tom, kde clovek stojí, a nekde to opravdu nestálo za nic.Už dlouho jsem nevidel neco tak energického, jako vystoupení Prodigy. Zahráli jak staré hity, které mám vypálené v hlave a na kterých jsem vyrustal: Breathe, Firestater, klasiky z Music For The Jilted Generation (Poison, Their Law), tak i Fat of the Land (Smack My Bith Up, Mindfields) plus nekolik nových vecí z Always Outnumbered, Never Outgunned (vcetne Spitfire, samozrejme), všechno podáno v naprosto perfektní a skvele pripravené forme plné energie a atmosféry. Všichni tri létali po pódiu s šíleným výrazem v ocích, kriceli texty skladeb a své vystoupení si užili na 100% stejne jako jejich fanoušci vepredu. Délka vystoupení mela být podle oficiálního line-upu United Music 120 minut, realita však byla cca 75 minut vcetne prídavku, což myslím zamrzelo každého, komu se jejich vystoupení líbilo a cekal za své peníze dvouhodinový koncert. Každopádne i tak jsem si stacil vyrvat hlasivky a vystoupení si užil.

Ted zas trošku techýnka

Po skoncení performance Prodigy se mnoho lidí hromadne odebralo ven a parket se trošku uvolnil. Po chvíli se postavil za gramofony pan Inigo Kennedy a predvedl zbylým svuj promyšlený setík plný starých, avšak dobrých desek, vcetne remixu hitu od Prodigy. Kennedyho posléze vystrídala naše ceská hvezdicka Lucca se svým „neapolským soundem“, avšak je nutno ríct, že dobrý výber líbivých desek cas od casu pokazila chyba v technice mixu, na které u Luccy nejsem zvyklý. Dále už jsem na akci nesetrvával ale myslím si, že kdo cekal od zbytku akce kvalitní technopárty, prišel si na své.

Záverem

Ten, kdo prišel na akci s tím, že si poslechne Prodigy a dál se pobaví na klasickém techýnku, nemohl být zklamán - Prodigy zahráli dobre, myslím že mnoho lidí pojede na slovenskou Pohodu užít si je ješte jednou. Mínusem akce byla akustika v pavilonu, která je prece jenom horší než jinde, doba vystoupení Prodigy oproti oficiálním informacím a zminovaný hlemýždí provoz obsluhy u pokladen. Na technu poradatelé vsadili na známá jména a na parketu tedy nechybely rukavicky ani respirátory, které vystrídaly starší a usedlejší publikum, které prišlo zejména na Prodigy. Smutnou teckou za párty je bohužel smrt jednoho z návštevníku, který spadl neštastnou náhodou z ochozu pavilonu a zpusobil si zranení, kterým v nedeli ve fakultní nemocnici v Brne podlehl.

ORIGINAL